Pro krejcárek HaniÄka se lopotÃ
Dnes jde hodnÄ› pozdÄ› z roboty
Půjdu podél řeky, pomyslà si
Než slunko zapadne, pak koziÄce dám
A malým navaÅ™Ãm, … samé dobroty
Inu,… dá se k vodÄ›
SpÄ›chá, chvátá, pod nožkami nevÅ¡Ãmá si bláta
CeliÄká se zapotÃ
U slepého koryta zaÄÃná se smrákat
Dnes nÄ›jak prapodivnÄ› zaÄly žáby kvákat
A vÅ¡udy toliko stÃnů jak v hlubokém lese
Ani lÃstek nepohne se
Brekekééé!
Ozvalo se zpoza roÅ¡tÃ, tu zjevilo se mužisko!
OÄi vykulené civà na nÃ, pysky rudý voslintaný
A je celé zelené
V bahnÄ› si to fousa válÃ, a pod fousem
Krista — pána
Vobrovitý hambisko!
DÄ›veÄko — holÄiÄko, Å¡kemrá
PusÅ¥ mÄ› do prdýlky, jen pomlÃÄÃm ti vajÃÄko
Zajiskřà mu oÄiÄka hnÄ›dkou posedlé
JedeÅ¡ ty neřáde!, zahÅ™mà HaniÄka
Jdi mi z cesty obludo!!, zahřmà podruhé
HuÅ¡ ty ropucho!!!, zahÅ™mà potÅ™etÃ
ÄŒesÃlkův úsmÄ›v v Å¡kleb se mÄ›nÃ, no nedivme se
Po tom klenÃ
Než ji skolil, trvalo to drahnou chvÃli
Do vody tu nebožaÄku musel vtáhnout
A než vypustila duÅ¡iÄku, vlezl na to tÄ›lo bÃlý
A natrhnul ji kaÄák
Ten veÄer vÅ¡udy v Å™ece hovna byly
A to je konec přátelé milÃ